Vyhledat
  • Aleš Dvořák

Závod Kbelská 10

První rada, kterou si začínající závodník přečte, zní: „Na registrace se dostavte včas!“

Už v této fázi přípravy mám mezery. Všude a vždycky. A to ani nejsem začínající závodník. Snažím se totiž na start dostat na poslední chvíli – abych se co nejdéle vyspal, abych tam zbytečně dlouho nečekal a nepropadal panice, a také proto, že se mi nechce strávit celý den poblíž kolbiště, kde budu hodinu běhat, zvlášť v případě, kdy je zima, vítr a prší, jako tomu bylo v sobotu. Následky si asi umíte představit – spěch, stres a dojezd v době, kdy už většina pořadatelů balí saky a paky a přemísťuje se na trasu. Následuje zběsilý úprk do startovního koridoru, zavazování tkaniček na poslední chvíli, co si vzít či nevzít s sebou často nemáte možnost vyřešit, a tak běžíte se vším po kapsách nebo s ničím.

Za tuto svou úchylku jsem ale v případě tohoto závodu rád. Organizátoři Kbelské desítky totiž vydávají čísla jen do 11 hodin, ale start je až v 12.30. Zázemí a místo startu od sebe dělí dva bloky budov, takže i když nechcete, vždycky přijedete včas a máte tak dost prostoru se porozhlédnout či rozklusat a zároveň nevystát důlek.

Warm-up má své nezanedbatelné místo mezi všemi dílky puzzle, které se poskládají do pěkného výsledku. Dříve jsem se před během nezahříval, ale, Světe div se, s přibývajícím věkem to čím dál častěji vnímám jako dobrý nápad. Možnost se předtím proběhnout v sobě skýtá 3 zásadní výhody:

1) Svaly se prokrví a zahřejí. Běžec totiž generuje obrovské množství tepla, což je dáno mechanismem, kterým pracuje tělo na získávání energie (ATP). Svačinu přeměníme z pětadvaceti procent na ATP a ze zbytku vzniká teplo. A zahřáté skupiny svalů lépe pracují a nejsou tak náchylné k poranění. Lze si to představit jako gumičku na vlasy, která je při optimální teplotě pružná a poddajná, ale když ji dáte do mrazáku, zkřehne, přestane se natahovat a při větší námaze praská.

2) Protože klus je o něco namáhavější než chůze, tělo na to reaguje změnou tepové frekvence a prokrvení, zapínají se bioenergetické regulace a v důsledku toho se začnou formovat živiny a mobilizovat zásoby, které jsou dopravovány do namáhaných míst (vašich nohou). Zde při správném načasování vydrží až do startu a vaše první závodní kroky tak mohou mít k dispozici více zdrojů upotřebitelných v pohybu. Je to ovšem z větší části podmíněno správnou volbou jídla před výkonem. Představme si to jako spižírnu v domě. Buď si do ní připravíte zásoby, z kterých hned vaříte, nebo ji necháte poloprázdnou a polovinu věcí musíte před obědem teprve nakoupit, což vás celkově trochu zdrží.

K podobným, byť pro nás amatéry nevšedním praktikám se uchylují profesionální sportovci, kteří mají mnohdy vyladěnou dietu tak, aby těsně před závodem měli v krvi řadu ketolátek, jež se přímo spotřebují na výrobu ATP. Je možné, přestože to vědecké studie zatím nepotvrzují, že jim to poskytne výhodnější postavení mezi kolegy, kteří nemají tak striktně vycizelovaný jídelníček.

3) Tento bod jsem si nechal nakonec, protože je pro mě na základě dřívější zkušenosti celkem klíčový. Pokud se před takto rychlým závodem nezahřeji, pak nevýslovně trpím. Poslouchám svůj sípavý dech, buší mi srdce, hrudník se zvedá jako mocné vlny tsunami a cítím bolest v hrudním koši a plicích. Urputná snaha, kterou jsem po startu nucen vyvinout, změní osmotickou rovnováhu na slizničním povlaku, což může způsobit dušnost a v extrémním případě i zátěžové astma, které je provázeno dramatickou konstrikcí plicních sklípků. Je to časté třeba v chladném, suchém vzduchu nebo ve výparech chlorovaného bazénu. Auto je schopné zrychlit z nuly na sto velice rychle, ale každý řidič vám řekne, že to stojí hodně benzínu a není to optimální pro údržbu motoru. Zkrátka se mi po ne příliš namáhavém rozdýchání se celkově lépe heká a funí v závodním tempu.

Rozehřátí se se pochopitelně netýká jen nohou, ale celého těla. Dostat se na provozní teplotu vás obere o 15 minut času, ale stojí za to. Tělo se připraví na nevyhnutelné, rozjede všemožné hormonální regulace a spustí roztodivné kaskády signalizačních drah, které využije i v ostrém závodě. Přijít na start zahřátý a trochu natěšený se vyplatí, každý přeci víme, že je kdekoliv nejtěžší začínat od píky. Přesně k tomu dojde, pokud se klidní a ledoví postavíte do špalíru běžců. Samozřejmě vím, že mezi klusem a startem může uběhnout mnoho minut a že v tomto mezidobí začnete chladnout. Zde však pomáhá ono poskakování na místě, dřepy a atmosféra závodu, která ve vás probudí atavismus, jenž aktivuje adrenalin.



Startovní čárou jsem proletěl pár vteřin po prásknutí pistole a rozeběhl to v tempu 4.25/km. Dříve jsem se od začátku nechával unášet davem a často dosahoval mnohem větší rychlosti, jenomže jsem se zároveň hrozně zakyselil. Při přílišné námaze dochází k zapojení valné většiny rychlých svalových vláken (prostě jako při sprintu), laktát se nestíhá odbourávat a kumuluje se ve svalech. To má za následek rozhození biochemické rovnováhy a horší práci svalových skupin. Nutně pak musíte zpomalit, abyste nezkolabovali ještě před polovinou (pokud běžíte na nepřátelském území vysoko nad anaerobním prahem). Průměrné tempo závodu se přitom nemusí dramaticky lišit. Lze tvrdit, že jste sice přepálili start, ale nahnali metry, když posléze nezvládáte držet krok, můžete si dovolit kratší odfrknutí. Vaše dojmy se mohou na stejné trati, ale při jiném rozvržení sil, různit jako teriéři na etiketě Whisky Black and White – oba mají stejného předka, přitom se jedná o naprosto odlišné fenotypy.

Konzistentnější rychlost tedy umožní i pohodovější běh. Pozoroval jsem to i sám na sobě a na tempu v druhé půli. Zde se střídají menší kopce, které mi vždy činily nesmírné problémy. Projevilo se to nejen na rychlosti, ale i na vnímané námaze. Dříve jsem se v těchto místech propadl z průměrného tempa kolem 4.30 klidně na 5.10. Letos nikoliv. Jasně, v kopcích jsem byl pomalejší, ale ne o tolik vteřin. Řadu běžců jsem předbíhal, aniž bych se naprosto vyčerpal, což pro mě také byla novinka.

Začátek závodu vedl přes Satalice, dále přes pole a pláně, kde byl silný protivítr, do Vinoře, kde na šestém kilometru stála zásoba vody. Desítka je krátký běh, kde se sice můžete napít, ale většina běžců ji zvládne uběhnout do hodiny, tedy v podstatě bez nutnosti doplňovat tekutiny. Nezanedbatelnou roli v potřebě pít pochopitelně hrají stres, předchozí hydratace a trénovanost. Obecně vzato ale za tak krátkou dobu nevypotíme tolik, aby nám dehydratace zhoršila výkon – proto jsem letos občerstvení zcela záměrně ignoroval. Napil jsem se těsně před startem (do polopita) a rozhodl se, že to stačí. Pít každých pět kilometrů má význam v maratonu, kde se více a více propadáte do určitého diskomfortu. Zpomalit, zaběhnout do depa, vypít to, odhodit kelímek, poděkovat, i kdybyste to vzali šmahem, tak vám to vezme 10 vteřin, které na desítce nedoženete, a může vás to stát vysněný osobní rekord.



Při výstupu zpět do Satalic se nekonala žádná dramata a já jsem v relativně neměnném tempu doběhl na dlouhou ranvej vojenského letiště, kde začal předposlední kilometr závodu. Stále jsem se cítil nebývale svěží, netrpěl jsem, a protože jsem věděl, že se pod vysněných 45 minut nepropracuji, uvolnil jsem se. Mělo to efekt podobný jako kopnout do vrtule, takže jsem o to víc utíkal a užíval si pohyb. V posledním kilometru jsem ještě zrychlil a vyždímal ze sebe téměř heroický výkon v tempu 4.05/km. Toto bombastické nasazení v cílové rovince způsobila má ješitnost. V jistém okamžiku jsem doběhl dva důchodce, kteří pádili hlava nehlava do finiše. Při předchozí rychlosti bych je neměl šanci předehnat, zároveň ale být na cílové fotografii s křečovitým výrazem hned vedle dvou pánů s šedivými vlasy a úsměvem se mi také zrovna nechtělo.

V cíli jsem se málem pozvracel, ale zlepšil jsem si o pár vteřin osobák (to asi to vynechání občerstvení).

Většina běžců se dle mých zkušeností i dle řady odborných publikací pohybuje při závodě na anaerobním prahu nebo těsně pod ním, a to nezávisle na vzdálenosti, kterou běží. Desítka je dle mého názoru naprosto ukázkovým případem. I proto se vyplatí těsně po skončení urputné snahy porazit neporazitelné běžce vyklusat alespoň pár stovek metrů. Nemá to tak dramatický efekt jako večerní regenerační běh, přesto se významné množství laktátu dostane ze svalů pryč a buď se prodýchá nebo se v játrech přemění zpět na glukózu. Celkově se vám zkrátí doba regenerace, kterou je dobré ještě více smrsknout delším odpočinkovým během druhý den.



A proč že je vlastně ta desítka tak náročná? Protože poměr mezi aerobním (vznika 36-38 ATP) a anaerobním (2 ATP) systémem se mění v závislosti na tom, jestli přidáte či uberete. Samozřejmě anaerobní část je kompenzována rychlostí syntézy ATP a ve stejném čase tak může vzniknout ATP dokonce více než aerobně, ovšem plýtváte glukózou za obrovského vzniku laktátu. Ten okyselí sval a sníží výkonnost, zároveň rychle dojdou cukry, což vám na síle nepřidá. Kdybyste ale zase celou dobu v klidu dýchali, nikdy nepoběžíte tak rychle, protože vznik ATP aerobně je zkrátka pomalejší. Desítkáři tak musí naučit tělo makat v obrátkách, v nepříznivém prostředí laktátu, zároveň ale musí rozvinout dýchání, laktátovou toleranci, vitální kapacitu plic, srdeční funkci, zkrátka posunout všemožné prahy, kde tělo efektivně využívá kyslík, aby doběhli v krásném čase a neutavili svaly. Je to velký zápřah, stojí to nemalé úsilí a spoustu práce v přípravě.



Na této akci se mi moc líbí atmosféra v zázemí i na trati, nenucený postoj moderátorů a pořadatelů, kteří nikomu nevnucují velkohubé sponzory a nezásobují diváky po celou dobu jalovým monologem z repráku. Velice oceňuji profesionalitu, s kterou přistupují ke všemu, co na závodníky chystají. Přiznám se však, že jsem na tento závod nikdy cíleně netrénoval, pokaždé byl jakousi první zkouškou před delšími běhy. Nejinak tomu bylo i teď. Bral jsem ho jako přípravu na nadcházející maraton. Měl jsem tedy možnost ověřit si fungování těla v nepohodlném módu, zároveň potrápit svaly delší dobu v laktátové lázni. Všechno se do přípravy počítá a delší běh ve vysokých tepech je nezanedbatelný pomocník při budování laktátové tolerance a aerobní kapacity.


Výsledky:

2011 - 47:41

2014 - 50:34

2016 - 47:33

2019 - 46:04

2020 - 45:53

28 zobrazení
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now