Vyhledat
  • Aleš Dvořák

Týden 8: No pain, no gain!

Nebudu vám lhát. Po osmi perných týdnech tréninkového plánu zažívám asi největší krizi v historii svého běhu. Stehna mám od minulého víkendu úplně napadrť. Dneska jsem při dřepech zažil tak nevídanou křeč, až jsem málem vyskočil z okna suterénní tělocvičny. Po víkendových bězích, které jsem po zkušenosti z minulé soboty zkrátil, abych alespoň smysluplně fungoval po zbytek dne, jsem rozlámanější než po nějakém těžším přechodu hor.

Jasně, dalo se čekat, že to nebude smetánka, že si s Milošem dost mákneme a že to bude i bolet, ovšem toto už trochu vybočuje z mých nejhorších představ.

Piánko, kávička, pohodička... hovno, hezky dřeme jako ve slévárně.

Samozřejmě, že mně tyto stavy podvědomě navozují euforii, protože mám dojem, že jsem zase trochu vykročil mimo komfortní zónu, kde se o fous posouvají limity nemožného. Myslím si, že podobně masochistické vnímání běhu musí mít něco společného buď s křesťanskou vírou, která je na utrpení jedince postavená a byla významným středověkým hybatelem ve společnosti, nebo s jakýmsi pravěkým reliktem, který vychází z různých životních etap našich předků, kteří pro kus masa riskovali všechno.



V podstatě si nemám na co stěžovat, protože mi nehrozí upálení, ukřižování ani kousnutí šavlozubým tygrem, dokonce ani hlad. I když řekněme si to na rovinu… Máme tu nějaké standardy doby, určitou formu pohodlí, jistotu a komfort. Tak proč se hnát za snem?

Na to si každý musíme odpovědět sám, a než si rozmyslíte odpověď, pokusím se shrnout důvody tak markantní svalové bolesti.


Přístup kulturistů hlásá toto: „Co bolí, to roste!“ Slovy Rockyho Balboy: „No pain, no gain!“


Na růstu svalů se podílí tři základní faktory:

1) Svalová tenze, tedy to jak svaly zatínají.

Nervosvalová zakončení i mechanoreceptory pak vyhodnocují svalovou práci a dle toho dávají signál, zdali mají svalová vlákna zesílit či ne, následně pak může docházet k syntéze proteinů a nových svalů. Nutno říci, že tato teorie je poměrně nová a ještě je tak trochu zahalená v mlze.

Sval může při velmi těžkém pohybu utlačovat cévy, které přivádí krev. Uvnitř nich pak může docházet k poškození malého množství červených krvinek, které se musí obnovit – souvisí to se zvýšenou potřebou železa mezi sportovci a hlavně sportovkyněmi, které obvykle jednou měsíčně menstruují.

Utlačená céva dodá méně kyslíku a to může způsobit slabou hypoxii ve svalu. Je to hodně patrné u silových sportů jako posilování. Proto se v posilovně učíme při každém cviku správně dýchat, abychom efektivně ventilovali - jasně, každý u toho vypadáme směšně, ale co naplat, funguje to. To už se ale přeléváme do druhého stimulačního mechanismu, kterým je:

2) Metabolický stres.

Nepředstavujme si jen laktátovou acidózu, i když ta je samozřejmě druhem metabolického stresu, který má významný vliv na adaptaci i trénink sportovce. Patří sem například i acidóza vzniklá nadprodukcí oxidu uhličitého, který posléze vydechujeme.

pH svalu se může výrazně měnit, přestože všude v těle chceme mít pH 7,4. Tělo s tím ale dovede pracovat, je to jako nějaký mikroklimatický výkyv na planetě, který se při rozumné intenzitě dá kompenzovat.

V regálu označeném "Metabolický stres" můžeme nalézt i již zmíněnou slabou hypoxii, která samozřejmě s laktátem souvisí a která dává signály do všech směrů, aby si sval zlepšil do příště prokrvení a tím zmírnil pokles kyslíku, případně aby se zvětšil, zkrátka aby se někam posunul - aby vy jste se vyvíjeli, adaptovali - proto běháme intervaly a minutovky, při kterých naše svaly trpí nedostatkem kyslíku.



S hypoxií souvisí i iontová rovnováha ve svalu nebo zvýšený oxidační stres – již jsem říkal, že se jedná o nesmírně komplikované téma, protože mírné zvýšení radikálů je prospěšné, ale hranice mezi mírným a velkým zvýšením se těžko hledá a nikdo ji zatím neurčil. Pokud ovšem trénujeme a jsme pozitivní, hubneme, zlepšujeme se a celkově prospíváme, pak jsme našli onu rovnováhu. To ostatně platí i v dalším textu.

Další druh metabolického stresu – to abych to zkomplikoval – je redukční stres. Máme tedy oxidační stres a máme i redukční stres, ten vzniká, pokud se hromadí v buňce některé specifické látky (říká se jim redukční ekvivalenty). Asi je jasné, že redukční stres také není úplně nejlepší – v těle může docházet k všelijakým změnám, od pozměněné regenerace, až po změny v mitochondriální síti, která pak nevyrábí tak efektivně energii. Morfologické změny na mitochondriích lze pozorovat v podstatě při každém stresovém stimulu a je tedy otázkou, zdali se spíše než o nevýhodu nejedná o výhodu a evoluční nutnost.


https://images.app.goo.gl/U7gQ9JWnCfKUtbY36

Dalším proměnnou je i zapojení jiných metabolických drah. V pracujícím svalu nebo ve svalu regenerujícím se využívají různé aminokyseliny, dokonce i ty, které jsou dnes populární mezi kulturisty – glutamin. BCAA a arginin. V principu regenerace se podílejí tak, že jejich dostatek aktivuje systém, který spadá pod řídící buněčnou jednotku mTOR a ta začne zběsile množit buňky a zvětšovat sval. Tyto aminokyseliny jsou velmi běžné a získáte jich hodně při běžné konzumaci jídla (BCAA je v masu až 30 % ze všech aminokyselin, glutamin je nejzastoupenější aminokyselinou lidského séra a není to určitě díky doplňkům z posiloven), přesto již dnes existují fitness doplňky nazvané Amino-TOR, které cílí vybranými aminokyselinami na tuto řídící jednotku.



Berte to tak, že metabolický stres či svalová tenze jsou jen děsivé názvy pro něco normální, co vás posune dál. Co vám umožní přejít kopec, vidět svět z vrcholku hory nebo co vám umožní se v nějakém sportu zlepšovat. Všechno do sebe zapadá, ale pokud budete alespoň trochu tušit, co se uvnitř vás děje, pak se třeba nedopracujete k nějakým výraznějším výkyvům. Myslím to tak, že všechny procesy, které probíhají uvnitř nás vyžadují nějaký čas a nějakou dobu musí zrát. Nemůžeme chtít všechno hned.

Všechny faktory z bodu 1 a 2 mohou (a samozřejmě nemusí) svým specifickým způsobem poškodit svalové buňky a způsobit slabý zánět ve svalu (3). Zde se v rámci zapojení imunitního systému a rychlé opravy generují prozánětlivé i protizánětlivé látky, které v některých případech mohou putovat lymfou a ovlivňovat náladu. Více v kapitole regenerace.


Protože máme ve svalu všemožné receptory, které komunikují s mozkem, a spoustu nervových zakončení, dá se vcelku snadno dedukovat, jak se v našich pocitech promítne velké sportovní nasazení. Patrně nejprve jako svalová únava a otupělost, dále jako bolest, a nakonec jako bolest, která je spojená i s výkyvy nálad a nedostatkem zdravého entuziasmu.

Mou odpověď na to, proč sportuji, si můžete přečíst v mých knihách, protože se nedočkáte jednoduché odpovědi "Baví mě to.", nebo se mě zeptejte u piva.

Co však považuji za důležité, je pravidlo: „Žij tak, aby sis nemusel od života brát dovolenou.“

27 zobrazení
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now