Vyhledat
  • Aleš Dvořák

Chválím MaratonLab

Aktualizace: úno 12

Maraton je náročný, ne že ne. Svědčí o tom řada vědeckých studií, které mapují fyziologii vytrvalců, na nichž ukazují, s čím vším se v daný okamžik musí tělo vyrovnat. Dehydratace, oxidační stres, namáhání kloubů, svalů i srdce, nerovnováha elektrolytů a další. Vliv maratonu zkoumali vědci dokonce na obézních jedincích s pouze základní fyzičkou a zjistili, že nejpodstatnější rozdíl mezi nimi a trénovanými běžci spočívá v hypertenzi, kterou tlouštíci vykazovali ještě dlouho po závodě. Práci uzavřeli s tím, že se patrně jedná o počínající cévní nedostatečnost způsobenou nadváhou či obezitou. Původně jsem si říkal, že je tato práce postavená na vodě, že nedokázala skoro nic, nedovedl jsem si představit, jak můj tlustý kamarád běží maraton, a kdyby, tak v jakém tempu? Pak ale proběhla další zajímavá měření v rámci pražského maratonu v tzv. MARATHONLAB IKEM.


Cituji tiskovou zprávu[1]:

„(Praha, 4. 2., 2020) 97 amatérských běžců testovali v roce 2019 během pražského maratonu lékaři Institutu klinické a experimentální medicíny. Výsledky ukazují, že na překonávání svých fyzických a psychických limitů nejsou amatérští závodníci často dostatečně připraveni, neznají svůj zdravotní stav, a mohou si tak přivodit těžké poškození zdraví.

Před závodem, těsně po něm a po 24 hodinách po dokončení maratonu si téměř stovka dobrovolníků nechala vyšetřit krev a srdce, odevzdala data ze sporttesterů, a pak už jen čekala na výsledky od lékařů. A ty nedopadly pro mnohé z nich ideálně: „Většina běžců se na maraton připravovala pravidelnou sportovní aktivitou několikrát za týden a 90 % účastníků studie se s ničím neléčilo. Na první pohled zdravá populace,“ popisuje běžce MUDr. Marek Protuš, autor projektu MarathonLab a lékař Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče IKEM a dodává: „Pak jsme ale zjistili, že 50 běžců mělo neléčenou hypertenzi, 55 běžců neléčenou poruchu metabolismu tuků, 10 lidí abnormální nález při echokardiografickém vyšetření a 27 běžců mělo pozitivní rodinou anamnézu kardiovaskulárního onemocnění.“ A právě tyto faktory mohou výrazně ovlivnit zdravotní stav každého jednoho běžce. „Po závodě jsme navíc zjistili, že u 70 % běžců byly přítomny nálezy, které se u pacientů hodnotí jako poškození myokardu, a 26 běžců mělo výsledky odpovídající akutnímu poškození ledvin,“ dodává jeden ze spoluautorů studie, MUDr. Dušan Merta, lékař z Kliniky anesteziologie a resuscitace IKEM.

Studie Marathonlab tak ukazuje, že běžci nejsou obecně zdravější než běžná populace. „Až čtvrtinu skupiny lze považovat za rizikovou z hlediska kardiovaskulárních rizikových faktorů. Vycházíme z aktuálního zdravotního stavu a současných zdravotních zátěží, které běžci uvedli, nebo jim byly během vyšetření nalezeny. Pro klinické i sportovní lékaře pak může být zajímavý fakt, že díky analýze skupiny maratonců bude možné přispět k pochopení zátěžové situace a při sledování dalších faktorů bude možné identifikovat situace s rizikovým zvýšením troponinů a případnými důsledky na srdeční sval,“ vysvětluje prof. MUDr. Antonín Jabor, CSc., vedoucí Centrální laboratoře, PLM IKEM. K myšlence provést observační studii a ukázat amatérským běžcům, že ne každý může absolvovat náročný sportovní výkon bez rizika, přivedla lékaře IKEM zkušenost s pacienty, kteří během běžeckých závodů prodělali kolapsový stav, ale i život ohrožující situace, pro které museli být hospitalizováni. „V posledních letech bylo na Kliniku anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče IKEM přijato několik amatérských běžců v kritickém stavu, se syndromem z přehřátí, poruchou vědomí, s křečemi a závažným poškozením orgánů. Dva z nich podstoupili transplantaci jater, jedním z nich byl dokonce jen 16letý chlapec. Ze sedmi nejvážněji postižených běžců dva, bohužel, zemřeli.“ popisuje přednostka Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče doc. MUDr. Eva Kieslichová, Ph.D. Nejde přitom jen o běžce extrémně dlouhých tratí, ale i o ty, kteří podstupují závody na 10–20 km, při kterých chtějí otestovat svou fyzickou zdatnost. Často se jedná o rekreační sportovce, u nichž před závodem nejsou přítomny žádné vážné zdravotní potíže.

Z výsledků vyplývá, že maraton jako izolovaný závod s sebou nese pro zdraví jedince značná rizika. Jinak je tomu ovšem u systematického, dlouhotrvajícího tréninku. Jednoduše řečeno, že je nutné nejen dostatečně a správně natrénovat na náročný sportovní výkon, jako je maratonský závod, ale především detailně znát svůj zdravotní stav. „Navíc by si každý běžec měl uvědomit, že by se měl postavit na startovní čáru jakéhokoliv závodu jenom tehdy, pokud předtím neprodělal žádné akutní onemocnění. Že maraton není pro každého a že by se nikdo neměl snažit závod dokončit za každou cenu,“ uzavírá prof. MUDr. Jan Pirk, CSc., běžec a přednosta Kardiocentra IKEM.

Atletická pravidla zahrnují mnoho požadavků na zajištění prvotní zdravotní péče v případě akutního stavu závodníka během závodu a jejich dodržování pořadatel RunCzech mnohdy přesahuje. „Nad rámec zajištění zdravotnických služeb profesionálním týmem záchranářů včetně ambulancí, případně i Golema, jsou podél trasy rozmístěny medical pointy pro okamžité ošetření a zavolání odbornější pomoci a ty doplňují mobilní AED cyklohlídky vybavené automatickými externími defibrilátory,” popisuje Václav Skřivánek, ředitel závodů RunCzech a dodává: “každým závodem přidáváme v této oblasti novinky jako třeba podrobnější doporučení dle aktuální předpovědi počasí. Po tomto výzkumu, ke kterému jsme se rádi připojili, se nám potvrzuje, že prevence, dlouhodobá příprava a sledování svého zdravotního stavu jsou velmi důležité.” Odstoupení ze závodu v okamžiku přicházejících subjektivních potížích rozhodně není prohrou, naopak je výhrou nad sebou samotným.“


Měli bychom se zamyslet nad dvěma věcmi: jestli tu není možnost falešně pozitivních výsledků a jestli nábor běžců probíhal tak, aby reprezentoval celé běžecké spektrum.

Sami odborníci přiznali, že v testech může být 10 % falešně pozitivních a 5 % falešně negativních výsledků. Což ale nic neznamená, protože danou populaci testovali sety od čtyř firem, aby efekt nepravdivého výsledku vyloučili. Nenabrali široké běžecké spektrum, účel studie byl totiž jiný: zaměřit se na hobby běžce. To považuji za správné, neboť oni činí drtivou většinu účastníků a nemají podporu sportovních lékařů jako profesionálové. Požadovali dospělé jedince s maratonem za 3,5 hodiny a více. Sešla se skupina s průměrným věkem 44 let (rozložení věku bylo normální) a s BMI, které se výrazně nelišilo od neběžecké české populace. V IKEMu ukázali, že daná kohorta má relativně nízké riziko srdečních nemocí při aktuálním fyzickém stavu, které se však s věkem může zcela logicky zvyšovat. Tyto výsledky by však mohly platit obecně pro celý národ. U některých případů pak požadovali další vyšetření, aby zhodnotili, zda pro konkrétního jedince není takto náročný sport už spíše na škodu. U poloviny lidí našli neléčenou hypertenzi a vysoký cholesterol, což může naznačovat počínající aterosklerózu, tedy zanášení cév plakem. To poukazuje na skutečnost, že nezdravé stravování a pití piva, oboje je u nás fenoménem, jenom sport nepřebije. Že kromě pohybu je nutné se hlídat i v kuchyni. Populace hobby běžců, která svůj běh nijak zvlášť neprožívá, se tedy dramaticky neliší od zbytku republiky, protože jim jejich chabé výkony umožňují pít alkohol, kouřit a dát si klidně několikrát týdně guláš.

Mnohem zajímavější data byla získána ze sporttesterů ve vztahu k ukazatelům poškození myokardu (troponinům). Ukázalo se, že nejzávažnější výsledky byly u běžců, co přepálili start. Tedy u těch, kteří nebyli patrně tak dobře natrénovaní a po třicátém kilometru je stihla tzv. maratonská zeď – jejich tempo se zhoršilo o 40 % a více. Zvýšená hladina troponinů pak souvisela i s vyšším tempem, které však nebylo přísně závislé na BMI běžce (dle hesla: Nepodceňuj tlusté lidi na startu).

Výrazné (přechodné!) poškození ledvin zase vcelku striktně korelovalo s nedostatečnou hydratací a šizením občerstvovacích stanic. Zde se projevilo příznivé běžecké počasí, které v roce 2019 panovalo a nenabádalo tolik k pití. Většina běžců byla po závodě nějakým způsobem dehydrovaná, ale deficit tekutin krásně kompenzovali z neděle na pondělí.

Podobných měření si velice vážím. Jednak proto, že se jedná o aktuální data, o reálný experiment, který má smysl, a také proto, že studií na maratoncích a ultramaratoncích je děsivě málo, a ještě méně pak na těch, co se tomuto sportu věnují jen ve volném čase. Práce také přesně reflektuje popularitu běžeckých závodů a potřebu stále si něco dokazovat. Běhám pouhých 10 let, ale i za tak krátký čas jsem si všiml, jak se z neznámých běhů někde v lese, kde nás startovalo pár, časem staly nabité podniky s mnohasethlavým startovním koridorem. Závodí všechny věkové skupiny lidí, protože nechtějí sledovat syna jen z pozice za hrazením, nebo chtějí podpořit maminku na teprve třetím půlmaratonu. A je přeci nutné dokončit závod za každou cenu – účel světí prostředky. Běhají zkrátka všichni a všelijak.

Odbornou i laickou veřejností je pohyb vnímám jako zdravý a velmi důležitý, a je to tak i správně. Má pro nás nezastupitelnou roli a každý člověk si to jistě uvědomuje. Jedná se o blaho jednotlivce, potažmo celé společnosti. Mimo jiné si tím formujeme zdravější generaci lidí, což se promítne i v lepší globální ekonomické situaci. Pokud se totiž začnete hýbat, pak se zpomalí stárnutí, sníží se incidence většiny civilizačních chorob, riziko infarktu se zmenší až o 13 % a nemocnost lidí se obecně zredukuje. Neznamená to ovšem, že pokud běháme 5 let, tak se zbavíme všech nemocí, které nás předtím trápily, a jsme připravení uběhnout přes 40 km v jednom zátahu a ještě v závodním tempu. Také je však třeba říci, že v porovnání s amatérskými běžci a obecnou populací hrozí dle statistik vyšší riziko smrti na selhání srdce profesionálním sportovcům. V Itálii (a věřím, že i jinde ve světě) musíte na běžecké závody přinést potvrzení sportovního lékaře, že jste schopní běžet, jinak nestartujete. Zbytek pak záleží na vaší přípravě.

Vnímám zmiňované zjištění kardiologů jako vztyčený prst pro všechny, co podceňují přípravu, užívají na dlouhých distancích analgetika, energetické nápoje a další v podstatě nepřirozené látky. Často se také stává, že v sobotu ráno běžíte vesnický závod, ale v pátek jdete na zábavu: „Neboj, přijdu do půlnoci.“

Dehydratovaní s rozhozenou osmotickou rovnováhou pak bojujete na trati s návaly zvracení a zběsilými tepy.

Zdravotní prohlídku u sportovního lékaře jsem absolvoval kvůli potápění, kde mi různými technikami zkoumali srdce v odezvách na výkon na rotopedu, běžeckém pásu a dokonce při zadržení dechu v kádi s vodou. U nás ale nejsme nuceni k podobným věcem jen proto, že chceme běžet delší běh. Organizátor je z obliga, protože podepíšeme papír o tom, že všechna rizika bereme na sebe, a my se tak můžeme zúčastnit jakéhokoliv běhu. Fungovalo to tak v minulosti a snad to bude fungovat i nadále, avšak se vzrůstající popularitou rozličných běhů je potřeba ukázat, že je to sice pohyb přirozený, ale zároveň neskutečně náročný, a pouhé hraní si na běžce je rizikové. Je tedy podvědomě nutné počítat s možností, že se to může někomu vymstít. Nemůžeme samozřejmě stát na startu a klepat se strachy, jestli zubatá s kosou tentokrát nenarazí na nás (jedná se o pár stovek mrtvých na světě ročně, přičemž 9x ohroženější jsou muži), ale pominu-li většinu věcí spojených s během, pak jen samotné dlouhodobé zvýšení tepové frekvence z 60 tepů za minutu na dva a půl násobek, je pro naše srdce zápřah, byť je to sval a postupně s našimi výkony roste a sílí (u atletů může být hmotnost srdce větší o 50 %, přičemž objem komor se zvětší o 10 %).

Chce to tedy pragmatický přístup, ve kterém se snoubí zdravá pokora, zodpovědnost i rozvaha. Chápu, že je řada lidí zprávou MarathonLabu šokována a že se k této problematice bude vyjadřovat řada jistě fundovaných běžeckých guru, aby tak ještě více podpořili vlastní utkvělou představu, že oni to dělají správně. Přesto je asi potřeba říct, že běhají masy, ne jednotlivci, a s tím jsou podobná rizika neodmyslitelně spjatá a neměla by být překvapivá. Pokud je stále někdo konsternován výsledky běžců, ať zavzpomíná na Ötziho, jeskynního muže, který žil před 5 000 lety a kterého našli zamrzlého v ledu v roce 1991 v Ötzálských alpách někde na hranici Rakouska a Itálie. Vážil 50 kg, měřil 160 cm a podle všeho byl zavražděn v 45 letech. I u něj se našly velmi vysoké rizikové ukazatele aterosklerózy, přestože se do té doby dávali pralidé za vzor jako skupina, co byla stále v pohybu, měla mírný nedostatek živin a platila za obecně zdravou. Na druhou stranu v jiné studii publikované v Journal of the American College and Cardiology bylo na 138 amatérských maratoncích ukázáno, že příprava na první maraton i samotný závod zpomalí zanášení a kornatění cév a zvýší jejich plasticitu[2] (zde můžeme tušit návaznost na problematiku týkající se množství pohybu v prevenci křečových žil). Tyto výsledky nemusí být nutně v rozporu, protože i pražská skupina potvrdila, že pokud by jak ti zcela zdraví, tak i ti rizikoví běžci přestali ze dne na den běhat, patrně by se jejich stav dramaticky zhoršil. Mimoto z důvodu, že vysazení sportu vede k nárůstu váhy, dopřávání si větších porcí nezdravých jídel a pravděpodobnost, že jedinec začne více holdovat alkoholu a kouřit je obecně vyšší.



[1] https://www.ikem.cz/cs/marathonlab-ikem-amatersti-bezci-mohou-riskovat-sve-zdravi/a-3739/


[2] https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/31918835

120 zobrazení
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now